Dovolená v Jeseníkách (podzim 2001)
Dovolená byla překrásná. Protože jsem loni s přítelkyní byl v Adršpachu a docela se nám to líbilo, i letos jsme vyrazili do hor. Alespoň pro nás, lidi z Polabí, lze takto Jeseníky označit. Já sám jsem v Jeseníkách byl asi před pěti lety a přítelkyně Vlaďka zde byla poprvé. Počasí sice nebylo dokonalé, ale pokud člověk není příliš citlivý a snese drobné mrholení a mlhu, dalo se vydržet. První den, kdy jsem dorazil bylo překrásně (asi to bylo tím, že jsem dorazil sám, přítelkyně přijela až s třídením zpožděním). Přestože jsme si zamluvili pokoj v pnzionu Figura v Karlově Studánce (ten mohu mimochodem velmi doporučit - není sice luxusní, ale cenově přijatelný a velmi dobře umístěný, takže je "všude blízko"), rozhodl jsem se dojet do vesnice Kouty nad Desnou a pěšky se vydal do Studánky. Byla to sice příjemná procházka kolem 20 km, ale batoh na zádech a terén přeci jen zapracoval na svalech, takže jsem pohled na Karlovu Studánku docela uvítal. No a protože jsem měl ještě večer čas, prošel jsem se po městečku - vesnici. Karlova Studánka rozhodně stojí za návštěvu - je to lázeňské městečko sice malinké, ale kolonádu a park mu může závidět většina velkých měst. Nedokážu odhadnout počet pevných obyvatel, ale řekl bych, že lázeňských hostů bude násobně více. V podstatě jediným průmyslem je lázeňství, což má za následek téměř nedotčenou přírodu a také příjemný vztah lidí k turistům. Jen podotknu, že na obrázku je dolní nádrž přečerpávací elektrárny. Jako fyzik nemohu než obdivovat a zároveň nechápat tento projekt. Vyrábět část dne energii proto, abych ji v druhou část dne mohl použít na zpětné čerpání vody opět do horní nádrže je vskutku zvláštní. Navíc je na tomto místě naprosto nečekaná. Představte si elektrárnu v místech, kam již žádný autobus ani vlak nejede - krásné hory, příroda a najednou elektrické vedení a elektrárna.
Druhý den jsem neváhal a vyrazil na procházku do Vrbna. Jediným zjištěním bylo, že v Jeseníkách lze úspěšně bloudit a hezká vycházka na 23 km se může protáhnou až na 32, jak jsem večer zjistil na mapě při zjišťování, kdeže jsem se to vlastně toulal. Na obrázku je pohled směrem na Praděd, který je bohužel skryt v mlze, jako téměř celý týden ...
Třetí den jsem dopoledne vyrazil asi na nejhezčí procházku. Přes Malou Morávku a Karlov jsem se vydal na lavinové svahy, které jsou na fotografii. Je velká škoda, že byla mlha, takže je vidět jen spodní třetina svahů v této ledovcové kotlině, ale pokud někdo jedete do Jeseníků (v létě) rozhodně si toto nenechte ujít. Je to překrásná procházka a pokud vydržíte až na vrchol, přijdete k Ovčárně a můžete se posílit na další cestu. Zpět jsem již poněkud pospíchal, protože odpoledne měla dorzatit přítelkyně (mohl bych poznamenat, že tím mi skončila dovolená, ale to by se jí mohlo dotknout, takže si to raději odpustím). Takže jsem dorazil do Karlovy Studánky a večer se s přítelkyní vydal na procházku po okolí - narazili jsme na další zajímavost v Karlově Studánce a to umělý vodopád (tedy uměle vytvořený, voda je pravá). Je to krásný pohled a pro lidi na léčebném pobytu rozhodně příjemné rozptýlení. I pro tento vodopád bych použil anglického označení "must to see", tedy volně přeloženo: rozhodně stojí za to ho vidět. Je na horním konci Karlovy Studánky jen poár kroků od parkoviště u restaurace Hubert. My jsme večer navštívili přednášku Obrázky z Ameriky, kterou raději nebudu komentovat. Ale vzhledem k tomu, že přítelkyni se líbila, alespoň 50% z nás bylo spokojeno. Nechci tvrdit, že přednáška nebyla zajímavá, ale dramatický způsob podání mi nebyl zcela blízký.
Tento den začal deštěm, takže bylo rozhodnuto (po poradě s velením) vyrazit autobusem do Bruntálu (my znalci ho nazýváme Břuntálem). Docela hezké podhorské městečko, kde je malý a z venku nijak impozantní hrad, ale prohlídka trvala hodně přes hodinu a přestože se soustředila především na dobový nábytek a kulturu (já sosbně miluji spíše zbraně), tak musím tuto expozici hodnotit kladně. I průvodkyně se snažila, přestože několikrát zaváhala, ale je to lepší než mluvící stroje, které provádějí na některých hradech bez zájmu a invence. Odpoledne se počasí umoudřilo, takže jsme po obědě mohli vyrazit pěšky domů s malou zacházkou. Fotografie ukazuje pohled na Ludvíkov - vesničku mezi Vrbnem pod Pradědem a Karlovou studánku. Cestou jsme sice minuly rozhlednu (ač překvapivé, prostě jsme ji v hustém lese nenašly), ale procházka to byla příjemná po hezkých lesních cestičkách.
Pátý den - Bílá Opava a Praděd. Každý, kdo je v Karlově Studánce by měl rozhodně zajít na Praděd. A pokud nechce přijít o jedno z nejhezčích údolí, měl by zvolit cestu podél vodopádů na Bílé Opavě. Osobně mám radši cestu vzhůru, než sestup dolů, takže bych doporučoval vyrazit z dola podél Bílé Opavy s tím, že dolů může člověk, pokud se cítí unaven, sjet autobusem z Ovčárny k hotelu Hvězda. Na prvním obrázku vidíte začátek údolí. Je to sice turisticky náročnější trasa, jak dokazuje druhý dnímek, kde se šplháme po jednom úseku po řetězech zavrtaných do skály, ale těmto úsekům se lze vyhnout. (Bohužel jedna z podobných odboček vede k největšímu vodopádu). Na cestu doporučuji pevné boty s nesmekavou podrážkou, protože tady skála neuschne snad ani v létě a mnohde to silně klouže. Odměnou všem je cesta podél dravého potoka, který se před několika lety proměnil v krutý živel a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Na informačních tabulých najdete popis "Moravských záplav" i s některými podrobnostmi (např. výška toku). A kdo by snad nevěřil, že tento potok může ničit, může si prohlédnout zbytky betonového mostu, které zůstaly jako důkaz o síle vody. Po výstupu z údolí se ocitnete Na Ovčárně. My jsme zvolili púro doplnění energie penzion o něco výše, kde bylo mnoho jídel na jídelníčku, ale bohužel jsme byli brzo servírkou upozorněni, že většinu z nich zrovna nemají. Připomínka, že socialismus v mnoha oblastech stále ještě žije. Na druhou stranu je třeba přiznat, že jídlo bylo na polohu penzionu až neuvěřitelně levné, takže kdo nikam nespěchá a chce se levně najíst, rozhhodně může navštívit Kursovní chatu. A odtud je to na Praděd již jen kousek, Měli jsme trochu smůlu, protože těsně pod Pradědem nastala mlha, takže jsme z rozhledny (výška cca 70m na vyhlídku a cena 40 Kč za osobu) viděli krázné mraky všude kolem nás. Při cestě zpět se nám ukázala rozhledna ještě několikrát, když se rozptýlily mraky. V těchto okamžicích je odtud nádherný rozhled. Na fotce je jeden z okamžiků, kdy rozhledna na vrcholu byla, alespoň docela, vidět. Dnes to člověka tolik nepřekvapí, ale při pohlednu na obrázky její předchůdkyně, zbudované na začátku 20. století, musí člověk naše předky obdivovat. Smutnou událostí (pro mě) byla cesta dolů. Při nepříjemném došlápnutí jsem si lehce podvrtnul kotník (nebudu to raději nazývat odborně). Takž jsem se do Karlovy Studánky spíše dobelhal. Kotník úspěšně naběhl a při té příležitosti jsem zjistil, že ač lázně, nedisponuje Karlova Studánka lékárnou.
Šestý den byl vcelku určen kotníkem. Zpočátku jsme ještě zaváhali, jestli neprojít znovu ledovcovou kotlinu a lavinové svahy (aby si je mohla prohlédnout i přítelkyně a protože při mé první cestě bylo celkam mlžno), ale objem kotníku napovídal, že je třeba sehnat elastický obvaz. Takže jsme využili autobusové dopravy do Vrbna a zakoupili obvaz. Ne že by vrbno nebylo hezké městečko, ale dá se tak za půl hodiny projít a daleko zajímavější je příroda kolem. Proto jsme se brzo vydali zpět po lesní cestě. Všude kolem už byl vidět blížící se podzim a jeho krásné barvy. Jeseníky jsou v toto období nádherné. Turistů je přeci jen méně než v létě, ale pokud nemáte smůlu na počasí, je to optimální doba na výlety a procházky.
Cestu domů jsme si zpestřili návštěvou Olomouce. Nikdy jsem tam nebyl a musím souhlasit se všemi známými, kteří to město chválili a líbilo se jim. Je to opravdu hezké město s mnoha památkami. Na první fotografii je Orloj na hlavním náměstí. Ukazuje nejen čas, ale i polohu slunce, měsíce a mnoho dalších věcí. Hned vedle pak mohu doporučit informační centrum. Je to jedno z mála, kde jsem se setkal s lidmi, kteří opravdu měli snahu návštěvníky upozornit na zajímavosti a věnovat se jim. Prošli jsme centrum a na dalších dvou fotkách jsou dva pohledy na Olomouc. Na druhém je pohled na jeden z mnoha kostelů, které dokazují, že Olomouc a celá Morava je daleko více věřící, než naše střední Čechy. Odpoledne jsme pak došli na vlak (mimochodem nádraží bylo výjimkou, která rozhodně Olomouci čest nedělá - mohutné budovatelské nápisy o dělnících a rolnících mít opravdu nemusím.) a vyrazili zpět do Kolína.
|